Miloš Cvach

Cvach jako svou diplomovou práci vytvořil ucelenou sérii plastik sestávající z několika postav a jedné hlavy. Silně stylizované figury zaujímají jasně definované pozice – statické, zároveň však působící zcela živě a přirozeně. Připomenou různé formy poválečného figurálního sochařství, s nímž se zde autor vyrovnával. Po odchodu do Francie v roce 1973 se vydal zcela jiným směrem. Začal vytvářet minimalistické objekty, do nichž nejdříve integroval náhodu a přírodniny a později jim již dával zcela hladké, čisté a komplikované geometrické tvary.

Michal Gabriel

Diplomová práce Michala Gabriela – série reliéfů pro pavilon šelem pražské ZOO – je zajímavým dokladem atmosféry na Akademii i na celé výtvarné scéně koncem 80. let. Byla totiž přímým důsledkem nepovolené účasti na jedné z polooficiálních studentských výstav. Autor musel za trest ukončit studium o rok dříve, což však bylo zcela v souladu s jeho představou, a práci proto provedl v šibeničním termínu, za necelý měsíc. Přestože šlo o úkol dekorativní povahy, je zde zřejmá souvislost s jeho tehdejší tvorbou, kde v duchu postmoderního eklekticismu pracoval s formálními i obsahovými odkazy na archaické sochařství. První reliéf se zápasem lvů připomíná skythské bronzy, druhý je volnou variací slavné Lví brány v Mykénách. K tematice zvířat se pak vrátil po roce 2000, kdy se stala ústředním tématem jeho sochařské tvorby.

Václav Girsa

Václav Girsa – malíř, autor objektů a instalací, ale také zajímavý hudebník – začal Akademii studo- vat v pokročilém věku třiceti dvou let, kdy už byl hotovým umělcem s originálním stylem. Některé obrazy ze své obsáhlé diplomové kolekce maloval spolu se Silvinou Arismendi a Alicí Hilmarovou, vystavené plátno je však čistě jeho dílem. Má všechny kvality Girsovy osobité práce: punkovou výbušnost, zálibu v textových sděleních a kresebný charakter spolu s citem pro barevnou expresi. Obraz jsme vybrali jako tvář této výstavy, neboť její koncept naplňuje hned dvojím způsobem – je zde jedním z „hostů“ a zároveň klíčovou postavou výstavy, jíž diplomoval Lukáš Hofman.

Jakub Hošek

Malíř, DJ a kulturní organizátor Jakub Hošek byl vždy rozkročen mezi hudbu a výtvarné umění. V době, kdy diplomoval, provozoval galerii AM 180, měl vlastní pořad na TV Óčko, působil na Radiu 1 a navrhoval booklety pro malá vydavatelství. Už tehdy měl zformovaný styl, pro který jsou příznačné plochy jasných barev a ostré kontury, jichž dosahoval vyřezáváním subtilních motivů ze samolepící fólie. Uplatňoval ho nejen na svých obrazech, ale i na grafice pro malá nezávislá hudební nakladatelství či na designu zmíněné galerie AM 180. Také do svých obrazů v té době vkládal texty svých oblíbených skladeb. Najdeme je například v sérii šansonů z roku 2002 a v rozměrné diplomové práci It Takes a Million Years to Become Diamonds so Let’s Just Burn like Coal until the Sky’s Black, inspirované skladbou americké experimentální rockové skupiny Storm&Stress.

Magdalena Jetelová

Diplomovou práci Magdaleny Jetelové – monumentální sochařskou instalaci Jeden den – známe jen z popisu a drobné fotografie. Zamýšlela ji pro ostrov na Labi nedaleko Brandýsa jako doplněk k ekumenickému chrámu, který zde navrhl student architektury na AVU Antonín Jeníček. Skládala se ze dvou částí. Vyhnání z ráje představovalo čtveřici zvětšených chodidel z bílého betonu o výšce 1,5 metru (!), odvozených ze slavného Masacciova obrazu, jež měly být umístěny před vstupem do chrámu. Brána z hořického pískovce (není jasné, zda se jedná o tu z obrazu) měla stát na špici ostrova.

Vladimír Kokolia

Diplomová práce Vladimíra Kokolii se skládala ze dvou cyklů, Naše rodina a Městská hromadná doprava. Krátce předtím, při pobytu v Leningradu, ho při návštěvě Ermitáže hluboce zasáhlo setkání s díly klasiků moderního umění počátku 20. století. Umělci tehdy řešili podobné problémy, jaké si nyní formuloval ve své malbě on: vztažené k realitě a k tomu, jak ji vnímá lidské oko a mozek. Ve své diplomové práci se pak zabýval základními problémy zobrazování – prostoru, davu, pohybu, světla… Obrazům z cyklu Městská hromadná doprava však už tehdy byla podsouvána skrytá kritika režimu. „To mi ale bylo zcela cizí. (…) Co jsem skutečně maloval, byli lidi a prostory a barva mezi nimi, žádná kritika, bezzubá ani zubatá.“

Marek Meduna

Tvorbu Marka Meduny, odehrávající se v mnoha různých médiích včetně malby, lze jen těžko uchopit nějakou shrnující charakteristikou. Tím, co ji sjednocuje, je konceptuální přístup, často přímo práce s jazykem. Tuto podobu jí Meduna vtisknul už během studia, ovšem jako „koncept“ své diplomové práce si paradoxně stanovil vytvořit sérii obrazů, které by byly „pouhými“ obrazy. Jejich propojujícím prvkem byla malířská forma, již považoval za skutečný obsah své diplomové práce. Dokonce si určil, že v ní obsáhne část tradičních malířských žánrů, počínaje zátiším přes portrét, krajinu atd. Zobrazené předměty pocházely z jeho nejbližšího okolí, což platí i pro plátno s motivem dlaždiček z jeho koupelny. To dobře dokládá jeden z řešených malířských problémů – otázku iluzivního zobrazení. „Mým přáním bylo namalovat obrazy, v nichž bude iluzivnost tu více, tu méně porušená; chtěl jsem, aby na jednom plátně iluze vyvstávala i zanikala.“

Petr Pavlík

Struktura Pavlíkovy diplomové práce dobře zrcadlí atmosféru počátečních let normalizace. Lze z ní totiž vyčíst jak doznívání liberálních poměrů, tak už i nutnost povinné úlitby, aby byl jeho profesor Paderlík kryt před potenciálním atakem. Pavlík tedy sice musel provést jím vyžadovanou konvenční práci do architektury, ale vedle toho představil sérii obrazů zobrazujících prostředí školního ateliéru se stojany a dalšími malířskými proprietami, které působí naprosto svobodně. Tyto obrazy mají všechny podstatné rysy jeho pozdějšího stylu: kresebný charakter a specifickou barevnost, zájem o obrazový prostor a zejména přítomnost bizarní postavičky člověka-kocoura, autorova alter ega – jakýsi předstupeň jeho pozdějších Poutnic. Ten vnáší aktuální groteskní prvek do kompozic vytvořených v poměrně konzervativním stylu v duchu pozdního modernismu.

Michael Rittstein

Asi o rok dříve, než se vesnice Brnířov nedaleko Kdyně stala námětem jeho diplomové práce, objevil si Michael Rittstein venkovské prostředí jako východisko z přemíry literárnosti, kterou ve své práci pociťoval. Ukázalo se, že téma „z pracovního prostředí“ může naplnit požadavek jeho pro- fesora Paderlíka na přiměřenou angažovanost diplomové práce. Zadání splnil cyklem věnovaným zdejšímu zemědělskému družstvu. Jeho obrazy však ani v nejmenším nepůsobí jako oslava socialistické vesnice: kumulací motivů a groteskním laděním se naopak přihlásil k Pieteru Brueghelovi st. a jeho žánrovým výjevům z holandského venkova. V těchto obrazech už najdeme všechny základní ingredience jeho charakteristického projevu, k němuž postupně dospěl v následujících letech, jako je nadsazená perspektiva deformující těla, karikaturní pojetí tváří, a zejména tematika živočišného rozměru všedního života, pro kterou později našel vlastní termín „lokální historka“.

Kateřina Šedá

Ve své pozoruhodné diplomové práci se Kateřina Šedá zabývala problematikou, kterou později rozvinula v několika velkých akcích: propastí mezi do sebe zahleděnou sférou současného umění a světem „obyčejných lidí“, jimž je současné umění naprosto lhostejné a nanejvýš se mu vysmívají. Jejím tématem je samotný specifický formát diplomové práce, respektive proces její obhajoby. Sestavila alternativní komisi z členů své rodiny, kteří se současným uměním nemají nic společného, a těsně před oficiálními obhajobami jí předložila k posouzení dvanáct diplomových prací především z oblasti nových médií. „Zkouška“ se skládala z ústní obhajoby, diskuze diplomanta s komisí a vypracování závěrečného posudku. Na závěr komise zhodnotila i autorčin projekt.

Dalibor Smutný

Jako svou diplomovou práci vytvořil Dalibor Smutný cyklus Pražské veduty, složený ze čtyř listů (Karlův most, Nový svět, Chrám sv. Víta a Strossmayerovo náměstí) v klasické hlubotiskové technice suché jehly. Usiloval v nich o vyjádření krásy a dokonalosti staré architektury a zároveň o vystižení světla noční Prahy. Světlo vykreslující plasticitu architektonického tvarosloví a zesilující symbolické vyznění zobrazovaného motivu zachycoval pomocí vrstvených šrafur různé intenzity, což mu umožnilo vyjádřit jemné valéry v široké škále od přímého světla po téměř absolutní stín.

Petr Veselý

Jednou z důležitých linií tvorby Petra Veselého je hluboký vztah k místu, odkud pochází jeho rod, kde se narodil a kde dodnes žije – staré kovárny v Jundrově na okraji Brna. Svou diplomovou práci věnoval stejnému tématu. Jde o několik pláten představujících tamní zahradu a jeho blízké: manželku a postiženého strýce. Zobrazuje je v prostředí domu, který je zde přítomen svými reáliemi, například oknem či hodinami na zdi. Některé pasáže již signalizují Veselého pozdější malířský styl a jeho typickou barevnou škálu. Její tlumené odstíny s převažující šedou a bílou doprovází jasná červeň, která se stala téměř poznávacím znakem jeho práce.

Josef Žáček

Série olejomaleb zobrazujících imaginární krajiny zapadá do Žáčkovy tvorby jako její raný, ovšem už definitivní projev – ostatně autor absolvoval Akademii ve zralém věku třiceti dvou let. Obrazy představují imaginární scenérie přímořských krajin, metafyzických a fantomatických, založených na rýsované konstrukci zdůrazňující prostorovou perspektivu výjevu a na řídké malbě světlých tónů, jimiž autor vyjadřuje perspektivu vzdušnou. Důležitou roli hrají i abstraktní znaky, odvozené z industriálního prostředí. Malíř nám zde předkládá komplikovanou iluzivní hru: to, co by mělo být skutečné – tedy vlastní krajina –, je pojato neskutečně a přeludně. A naopak znaky svou podstatou nehmotné působí jako reálné objekty: jeden se odráží na hladině, druhý vrhá stín.